Říká se, že medvěd hnědý je jediný zástupce své čeledi, který se kdy vyskytoval nebo vyskytuje v České republice. Společně s medvědem ledním tvoří největší druh suchozemského zvířete. Najdete jej nejvíce v Evropě, Asii či Americe.
Tento savec může mít až 800 kg, až 126 cm a dožívá se nejčastěji 20 – 30 let. Má velmi dlouhé drápy (až 15cm), huňatou srst a kulatou hlavu. Zbarvení je nejčastěji hnědé.
Přítomnost medvěda lze poznat podle jeho stop. Pohlaví se podle stopy liší jen o několik velikostí.
U nás se medvěd vyskytoval do 19. století, kdy poslední úlovek byl datován do roku 1885, konkrétně do Beskyd. V dnešní době se vyskytuje na Moravě a Slezsku, kdy odtud putuje na západ nebo jih. Jeho největší výskyt je například v Moravskoslezských Beskydech, kde se dostává ze Slovenska. Je kriticky ohroženým druhem a je velmi přísně chráněný.
Medvědi bývají aktivní zejména ve dne a dokáží si chránit své teritorium, které má několik desítek kilometrů. I přesto, jak jsou medvědi mohutní, jsou velmi rychlí běžci.
Je všežravec a živí se například rybami, kořínky či houbami. Útočí ale také například na jeleny, srnky či bizony. Co se týká útoků na člověka, útočí na něj pouze tehdy, pokud je vyrušen například u jídla, je zraněný nebo zrovna narazíme na samici s mladými medvíďátky.
Lidé dříve lovili medvědy nejen pro maso a kůži, ale také pro zdroj bezpečí. Nejčastěji byli zabíjeni v období zimního spánku. Mnoho lidí si chválilo také medvědí maso. Je prý podobné vepřovému nebo zvěřině. Zajímavostí je, že se ve středověku používalo medvědí sádlo a žluč na léčení.
Byli také ale často chováni k cvičení tanců nebo předvádění do cirkusu. Tímto způsobem si lidé vydělávali například na jídlo. Metody cvičení ale byly hodně tvrdé. U nás se medvědi chovají pouze v zoologických zahradách nebo u některých zámků a hradů. Můžete jej vidět například v Českém Krumlově, kde se denně shromažďují desítky lidí, aby jej spatřili.
Existuje mnoho knih o medvědech a mezi nejznámější patří například v díle Soustava přírod od spisovatele Carla Linného.
